Zahradní nábytek ze starých pneumatik, květináče z prázdných konzerv, stojánek na propisky ze starých disket. Tohle vše může být upcyklace. Využívají se při ní existující materiály a předměty, které bychom jinak vyhodili nebo zničili, a proměňujeme je v něco nového a funkčního. Jinak tomu je při recyklaci, při té materiály rozkládáme na základní složky, abychom vytvořili výrobky nové.

Odborněji řečeno, upcyklace označuje proces přeměny odpadních materiálů nebo nevyužitých předmětů na výrobky vyšší hodnoty než původní. Zároveň musí platit, že jde o ekologicky šetrný způsob zpracování odpadu, který se snaží minimalizovat množství odpadu vzniklého činností člověka.

Důležitou součástí upcyklace je kreativita a schopnost vidět potenciál v materiálech, které byly považovány za nevyužitelné. Jde tak o proces, který přináší estetickou hodnotu, a zároveň omezuje množství odpadu, který končí na skládce.  

První zmínka

Pojem upcyklování se poprvé objevil v roce 1994 v knize Cradle to Cradle: Remaking the Way We Make Things od autorů Michaela Braungarta a Williama McDonougha. Tato kniha přinesla nový pohled na výrobní procesy a jejich dopad na životní prostředí. Autoři se v ní zaměřili na koncepty udržitelného designu a navrhovali využívání materiálů tak, aby se žádný odpad nevytvářel a veškeré produkty byly navrženy tak, aby bylo možné jejich komponenty recyklovat nebo upcyklovat.

Původní myšlenka upcyklování se rychle rozšířila a stala se inspirací pro mnoho designérů, umělců a nadšenců do udržitelnosti po celém světě. Od té doby vznikají nové společnosti a iniciativy, které se zaměřují na upcyklování jako způsob snižování odpadu a tvorby inovativních produktů.

Upcyklování se stalo celosvětově populární alternativou k běžnému nakupování nových výrobků. Lidé se uvědomují důležitost ochrany životního prostředí a hledají způsoby, jak snížit svůj ekologický otisk. A právě upcyklování je jedním z prostředků, jak mohou jednotlivci a společnosti aktivně přispívat k udržitelnější budoucnosti. 

Tipy na upcyklaci